Všechno je to v hlavě a proto neberu předepsané antidepresiva
Pořád žiju. A pořád mám dermatilománii.
Ale bojuju s ní.
Psychiatrička mi napsala antidepresiva. Neberu je. Já si prostě myslím, že tohle problémy nevyřeší. Sebepoškozování je něco víc. Hlouběji. Uvnitř vás.
Měla jsem šílený úzkosti, fakt strašný. Přišli kdykoliv a nečekaně a nemohla jsem s nimi nic dělat. A tak se stalo, že jsem se z ničeho nic rozbrečela v autobuse, v tělocviku, nebo třeba v matematice a pak se honem o přestávce utíkala schovat na záchod.
Teď se držím. Tři dny jsem svou kůži nepoškodila. Přes týden už jsem neměla úzkosti.
Víte, ono je to všechno v hlavě. Jak si to uspořádáte a srovnáte v té vaší hlavě sami.
Napsala bych toho víc, ale letím do kina. Myslím, že moje myšlenky vydají na víc než na 1 článek. Za poslední dobu jsem zjistila a ujasnila si v hlavě spoustu věcí.
Tak se zatím mějte krásně. Zdiška.
