Úvod
Říkejte mi třeba.... Zdislava, Zdiška, Zdíša.
To jméno se mi hrozně líbí. Ne, že by se mi moje jméno nelíbilo, ale chci být pod pseudonymem.
Stydím se. Strašně moc. Za své tělo, za to co dělám, za svou posedlost.
Jsem dermatilománička. Nikdy jsi o tom neslyšel? Já do nedávna taky ne, ačkoliv tím trpím již dlouho. Prostě jsem si vždycky myslela, že je to jen zlozvyk.
Dermatilománie, známá pod dalšími pojmy také jako akné či patologické škrábání/strhávání/mačkání kůže a projevuje se opakovaným nutkáním škrábat si či jinak poškozovat kůži, často až do takové míry, kdy dochází k drobným i závažnějším poraněním.
Prostě zkrátka a jednoduše, jsem posedlá mačkáním jebáků. Všude. Pořád.
Nikdy jsem problémy s akné neměla. Nikdy. A teď už je to v takové míře, že to ani jako akné nevypadá. Spíš vypadám jako feťačka. Ruce, nohy, prsa.... všude mám boláky.
Bolí to jak čert, ale nemám vůli s tím něco dělat. Začalo to nevinně asi ve druhé třídě. Prostě sem si, ani nevím z jakého důvodu začala mačkat ruce. Pravda, asi na 3 roky jsem toho nechala, vše se úspěšně zahojilo a navíc, mým jediným cílem byly ruce.
Jenže tohle je jako s chlastem, drogou, čímkoliv jiným. Jste na tom závislí. Můžete bez toho bejt rok, pak to zkusíte znovu a zase tomu propadnete.
Ruce mi už nestačili a tak známky mé posedlosti propadl i můj obličej, nohy, prsa, záda... a i v dalších částech těla.
Mačkám si všechno a je mi jedno, jestli na té kůži jebák je, nebo ne. Jsem závislá na tom mazu, co vyleze. Prostě ho chci vidět. A černé tečky taky.
Nesnáším svoje tělo. Postavu mám dobrou, ale skrývám se pod dlouhými rukávy a jít někam v plavkách je pro mě peklo. Nejhorší je, že si to uvědomujete,ale prostě to udělat musíte. MUSÍTE.
Lidem, kteří to nikdy nezažili se snadno řekne "Tak to prostě nedělej". Nejde to. Věřte mi. Prostě to musíte udělat, touha je obrovská a v té chvíli jsem pro zmáčknutí jebáků schopna udělat cokoliv.
Tento blog jsem si založila, abych sem psala jak se svou závislostí bojuju. Nevím, jestli jsem v tom sama, nebo tím trpí více lidí, ale můžete trpět jakoukoliv posedlostí, to jedno máme všichni stejné- nevíme jak ven.
Nevím, jak budu stíhat sem psát. Ale budu se snažit. Věřte mi.
A výsledek dnešního dne?
Zjistila jsem, že jsem nemocná. Je to vcelku drsný přiznat si to a nevěřím tomu, ale je to tak. Mám poruchu, závislot, posedlost.
To by zatím asi bylo. Tak se mějte fajn. Zdíša.
